Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz a je to jeden z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Původně žila jen v Evropě, Asii a v Africe. Do Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu byla přivezena až někdy v 17. století. Svá hnízda staví na chráněných místech přičemž jsou jednotlivé plástve (plásty) umístěny vedle sebe. Má nejvyšší hospodářské využití.

Stavba těla

Včela patří do kmene členovců (Arthropoda). Její tělo se skládá ze třech hlavních částí - hlava, hruď, zadeček. Tyto části jsou od sebe oddělené zúžením, které jim umožňuje pohyblivost.

Hlava

Hlava (caput) včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra (tentorium). Po boku temene hlavy (vertex) má včela dvě složené oči (oculi compositi) a na vrcholu temena tři jednoduché oči (ocelli), které jsou rozmístěné do tvaru trojúhelníku, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temene tenká brázdička (carina), která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů tykadel.

Hlava	Tvar
Matky	srdcovitý
Dělnice	trojúhelníkový
Trubce	kruhovitý

Tykadla (antennae) včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, pomocí kterých včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla samiček se skládají z 12 článků, u trubce ze 13. Nejdelší je základní článek tykadla, tzv. násadec, kterým je tykladlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla tzv. bičíky. U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11.

Hruď

Hruď (thorax) má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu - křídel a nohou. Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stádiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části.

Jednotlivé hrudní články se nazývají: předohruď (prothroax), středohruď (mesothroax), zadohruď (metathroax), a přesunutý kroužek (propodeum).

Nohy

Včela má 3 páry nohou (pedes). Nejdůležitější jsou zadní, na kterých má včela umístěné sběrací košíčky, do kterých sbírá pyl. Články nohou: Pánvička (coxa); Předpánvička (trochanter); Stehno (femur)

Křídla
Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel (alae), která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle velikosti dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého poznají, o jaký druh včely se jedná.

Zadeček

V zadečku (abdomen) včely jsou uložené zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žíhadlo. Je pohyblivě spojen s hrudní částí. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na konci má háček, který znemožňuje po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žihadlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je nutno vyškrábnout tenkým předmětem.

Vývoj včely

1. Vajíčko
2. Larva
3. Předkukla
4. Kukla
5. Dospělec (imago)

Vajíčko pokládá matka včely medonosné do dělničí či trubčí buňky plástu nebo do mateří misky. Do včelí buňky a mateří misky klade vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíčko je bílé tyčinkovité, lehce zakřivené, o délce 1,3 - 1,8 mm a hmotnosti kolem 0,130 mg.

Larva vylíhlá z vajíčka není ještě vůbec podobná včele a musí projít celou dokonalou proměnou, než se zněj stane dospělec (imago). Tělo larvy tvoří hlava a 13 článků. Pokožka larvy má bílou lesklou barvu. Larvy jsou dlouhé přibližně 1,5 - 2,0 mm a směrem k hlavě a zadečku se zužuje. V buňkách jsou larvy stočené bříškem dovnitř a postupem růstu se napřimují.

Předkukla má v mateřské buňce vytvořený zámotek jen na bocích a ve vrchní části buňky. Do tohoto zámotku se larva zapředla po zavíčkování buňky. Jednotlivé vnější části těla předkukly už začínají narůstat do tvarů podobných dospělé včele.

Kukla je čtvrtým stádiem vývoje včely. Stádium kukly trvá u matky 5 dní a u dělnic a trubců 8 dní. Během této doby se kukla nehýbe a je natočená v buňce hlavou směrem k otvoru buňky. Ve stádiu kukly nastává přeměna vnitřních orgánu. Živiny potřebné pro látkovou přeměnu a na tvorbu nových orgánů čerpá ze zásob glykogenu a tuku, které si vytvořila v larválním stádiu.

Dospělec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka. Celkový vývoj matky trvá 16 dní, dělnice 21 dní, a trubce 24 dní.

Včelstvo

Včely žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo. Včelstvo je zpravidla složeno z jedné matky, mnoha dělnic, a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva a jeho genetických vlastnostech. Pokud je včelstvo velmi rojivé, vychovává si trubců větší počet, a naopak. Jednotlivé složky včelstva jsou na sobě závislé tak, že jedna bez druhé nedovede plnit svou funkci a následně zahyne (např. osamělá dělnice, matka, či trubec, nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce:

Matka - její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva
Trubec - jejich úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhají zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají dělnice
Dělnice - vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda); zpracovávání medu z nektaru a medovice; konzervování pylu; stavbu plástů; krmení matky, trubců a plodu; střežení vchodu do úlu; udržování správné teploty v úlu

Matka

Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry. Matky měří 20-25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175-240 mg. Oplodněná matka váží 225-290 mg. Od dělnice se dále liší tím, že nemá orgány uzpůsobené ke sběru, tedy pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani hltanové žlázy. Matka se také narozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (a to pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protihrot, proto po bodnutí neumírá, jako je to u dělnic) ale její žihadlo funguje i jako kladélo ke kladení vajíček. O matku se musí dělnice soustavně starat. Celý život jí krmí tzv. mateří kašičkou (výměšek hltanových žláz mladých včel), bohatou na bílkoviny.

Vývoj matky

Vývoj matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice. Rozdíl je v tom, že larvička matky dostává od začátku až do konce larválního vývoje mateří kašičku ve větším množství, než dělnice. Postup je takový, že při přípravě na rojení (popř. při tiché výměně) položí matka na dno mateřské misky (matečníku) oplodněné vajíčko. Mateřská miska má tvar kulového vrchlíku o průměru 9 mm a je postavena dnem vzhůru, nejčastěji na okraji plástu. Pokud včelaři odchovávají "umělé" matky, tak si tyto misky buď vyrábějí sami z včelího vosku, nebo používají misky sériově vyráběné z plastu. Po položení vajíčka do mateřské misky vystaví dělnice z této misky mateřskou buňku, která má tvar žaludu a je dlouhá 20-30 mm. Z vajíčka se po třech dnech zárodečného vývoje vylíhne larvička, která velmi rychle roste, a za 5 dní zaplní mateřskou buňku. Na konci larválního vývoje dělnice buňku zavíčkují, larva se v ní na 8 dní zakuklí, a během této doby se z kukly přemění na dospělou matku. Matka se tedy líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Z buňky se dostane tím, že svými kusadly vykouše ve víčku otvor, a víčko odklopí. Tento otvor si dovede vykousat přesně tak velký, aby jím akorát prolezla, takže podle velikosti otvoru včelař může poznat velikost matky. Okamžitě po vylíhnutí jí přijdou dělnice nakrmit. V případě nouze se jde matka sama nakrmit sladinou (medem). Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí další matku, nastane mezi nimi souboj, při kterém ta slabší zpravidla zahyne. Často bývá vítězící matka značně poraněná. V některých případech dokonce zahynou obě.

Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části, ve kterých jsou zastoupeny včely všech věkových kategorií včetně trubců. S každým rojem vyletí i jedna matka. V úle zůstávají zavíčkované mateřské buňky, ze kterých se pak vylíhnou mladé matky.

Matka produkuje feromon, kterému se ve včelařství říká "mateří látka". Včely tento feromon z matky olizují a předávají si ho dál jedna druhé. Tato chemická informace tak ve včelstvu neustále koluje. Pokud bude matka ve včelstvu chybět, tento feromon přestane kolovat, a včelsto tak zjistí, že je osiřelé, a proto začne zakládat nouzové matečníky. Aby je mohlo založit, musí ve včelstvu existovat otevřený plod (tzn. vajíčka, larvičky). Pokud ve včelstvu otevřený plod není, je včelstvo odsouzené k zániku. Včelař může pomoci tím, že do včelstva přidá plást s otevřeným plodem z jiného včelstva. Lepším řešením je přidání cizího zavíčkovaného matečníku ve stádiu těsně před vylíhnutím. Doba, po kterou ve včelstvu matka neklade, se nepříznivě projeví zeslábnutím včelstva. Proto zkušení včelaři takovému včelstvu přidávají oplozenou matku. Tato procedůra je vždy s rizikem, že včelstvo matku nepřijme a úspěch záleží na zkušenostech včelaře.

Dělnice

Dělnice tvoří ve včelstvu nejpočetnější složku. Jsou to samičky, které mají zakrnělé pohlavní orgány, a proto se nemohou spářit s trubci. Dělnice vyrůstají do velikosti 12-14 mm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 100 mg. Líhnou se z oplodněných vajíček v dělničích buňkách, kterých bývá na 1dm2 přibližně 400. V době hlavní snůšky se v úlu nachází dělnic 30 000 - 50 000 , v době zimního klidu 10 000 - 20 000.

Vývoj dělnice

Dělnice se líhnou z oplodněného vajíčka 21. den od jeho položení do buňky. Po vylíhnutí začnou sílit a po 2-3 hodinách se z nich stávají na dobu 3 dnů tzv. včely čističky, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. V dalším stádiu vývoje, 4. dne, se stávají krmičkami a jejich úkolem je starat se o zásobování larev potravou. Po odeznění stádia krmičky se dělnicím zvyšuje sekreční činnost hltanových žláz a 6. dne se z nich stávají dojičky, které mají za úkol krmit matku mateří kašičkou. V dalším stádiu se dělnicím aktivují voskotvorné žlázy a 12. dne se z nich stávají stavitelky, které staví staví včelí dílo. V následujícím stádiu vývoje se ze stavitelek 18. dne stávají strážkyně česna, a v posledním stádiu, 21. dne, se ze strážkyň stávají létavky, jejichž úkolem je donášení potravy a vody do úlu. Touto činností se včela opracuje a následně uhyne. Včely uhynou i v případě, že použijí své žihadlo, protože si ho po bodnutí vytrhnou i s jedovou žázou. Délka života včely závisí na výživě a množství práce. V době snůšky, kdy je jejich činnost nejintenzivnější, se dělnice dožívají 30-40 dnů. Mimo toto období se dožívají až několika měsíců.

Den	Stádium	Činnost
po 2-3 hodinách	čistička	čistění buněk -> příprava pro matku k zakladení
4.den	krmička	zásobování larev potravou
6.den	dojička	krmení matky mateří kašičkou
12.den	stavitelka	stavění včelího díla
18.den	strážkyně česna	střežení vchodu do úlu
21.den	létavka	dopravování potravy do úlu

Pokud včelstvo osiří, a nedokáže si odchovat matku, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou. Tím dojde k aktivaci jejich vaječníků a takovým včelám pak říkáme trubčice. Vzhledem k tomu, že nejsou schopny se spářit s trubcem, kladou vajíčka neoplodněná, ze kterých se líhnou pouze trubci. Takové včelstvo je odsouzené k zániku, neboť tyto trubčice již nepřijmou žádnou matku. Existují sice postupy, kterými lze někdy takové včelstvo zachránit přidáním matky, ale zkušení včelaři to nedělají, neboť věková struktura těchto včelstev je vysoká a takto zachráněné včelstvo stejně zaostává. Včelaři se snaží k tomuto stavu nenechat dojít, a pokud k němu přecijen dojde, pak taková včelstva radši likvidují. Trubčí larvy v dělničích buňkách narůstají větších rozměrů, do buněk se nevejdou, a proto včely tyto buňky protahují. Po zavíčkování jsou tyto buňky nevzhledné a říká se jim hrboplot.

Trubec

Trubec je včelí sameček. Měří 15-17 mm a váží okolo 220 mg. Trubci se líhnou z neoplodněných vajíček, která matka naklade do trubčích buněk, odlišujících se od dělničích svou velikostí. Trubčí buňky jsou větší než dělničí a na 1dm2 trubčích buněk jich připadá 270. Trubci žijí zpravidla jen v letním období a jejich počet postupně klesá. Ve včelstvu jich může být několik set až pár tisíc, ale nejčastější množství je okolo 500 trubců. Včelaři, kteří chovají matky, záměrně ve včelstvech odchovávají větší množství trubců, aby zvýšili pravděpodobnost oplodnění matky trubci s kvalitnějšími genetickými vlastnostmi. Na konci léta dělnice z úlu trubce vyženou z důvodu přerušení snůšky v důsledku déle trvajícího nepříznivého počasí. V zimě se tedy trubci v úlech nacházejí jen ve vyjímečných případech.

Taxonomická poznámka

Carl Linné, který pojmenoval včelu medonosnou jako včelu med nosící (mellifera), později poznal určitou nepřesnost, protože včely nosí jen nektar, který v úlu zpracují na med. Navrhl proto nový název Apis melilifica L. V současnosti se používají oba názvy.

Význam chovu včel

Včely lidé chovají ze dvou hlavních důvodů. Jedním z nich je získávání včelích produktů (med, vosk, propolis, mateří kašička, jed, pyl) a druhým opylovací činnost. Existují totiž plodiny (např. ovocné stromy), kde bez opylení včelami neni zajištěna úroda. Včelaři proto přisunují včely v košovných vozech přímo do kvetoucích porostů v době květu.

Opylení ovocných dřevin
Jabloň	90,0%
Třešeň	98,5%
Hrušeň	92,0%
Angrešt	73,3%
Višeň - samosprašná	58,3%
Slivoň - samosprašná	42,9%
cizosprašné	96,4%
řepka olejka: nárůst výnosu při opylení včelami je o 30%

Plemena

• asijská
• evropská
• africká

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/